Agenturní zaměstnávání
Autor: Lucie Vystrčilová
V praxi se většinou ve spojení s agenturami práce používají také pojmy jako je personální agentura, agenturní zaměstnávání, agentura práce apod. Pojmy personální agentura a pracovní agentura jsou velice často zaměňovány a považovány zcela mylně za synonyma. Tyto pojmy je nutné striktně rozlišovat, jelikož každý trochu odlišný význam. Personální agentura hledá uchazeči o práci pracovní místo, tento uchazeč pak uzavře pracovní smlouvu přímo s firmou, ve které zaměstnání vykonává, tzn., mezi personální agenturou a uchazečem vůbec nevzniká pracovní vztah.
Kdežto pracovní agentura uchazeče o zaměstnání přímo zaměstnává a práci vykonává u firmy (firem), kam je na určitou dobu přidělen. Mezi firmou, kde uchazeč vykonává práci a uchazečem není uzavřena pracovní smlouva ani dohoda. Činnost, kterou pracovní agentura vykonává, nazýváme agenturním zaměstnáváním, agenturní zaměstnávání je tedy dočasné přidělení zaměstnance agentury do jiné firmy.
Agenturní zaměstnávání je unikátní formou, která doplňuje základní pracovní poměr a dohody o pracích konaných mimo něj. Zjednodušeně lze říci, že agenturní zaměstnávání je pronájmem pracovní síly, pře kterém vzniká trojstranný vztah: agentura práce – zaměstnanec – uživatel.
Agenturní zaměstnávání je v České republice poměrně novou záležitostí, tato forma pracovněprávního vztahu byla u nás ustanovena zákonem až v roce 2004. Z právního hlediska je agenturní zaměstnávání vymezeno v § 307a zákoníku práce jako závislá práce, kdy agentura práce dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce jinému zaměstnavateli (uživateli). Vzniká tedy výše zmíněný trojstranný vztah zaměstnance, agentury práce a uživatele (tj. FO nebo PO, které jsou pracovníci poskytováni), kde jsou jednotliví aktéři provázáni právním vztahem (Šikýř, 2012, str. 24).
Zdroj: ŠIKÝŘ, MARTIN. Personalistika pro manažery a personalisty. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 207 s. Management (Grada). ISBN 978-80-247-4151-2
